Ustanovení § 1 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv českému Veřejnému ochránci práv dává za úkol působit mimo jiné „k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí …, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy …“. Tímto ustanovením se stává součástí českého pozitivního práva pojem dobrá správa. Celý článek
Podle článku 32 Listiny základních práv a svobod jsou rodičovství a rodina pod ochranou zákona, dále je zaručena i ochrana dětí a mladistvých. Rodiče, kteří pečují o děti, pak mají právo na pomoc státu. Čl. 32 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech uvádí, že „rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má právo na ochranu společnosti a státech“. Dle čl. 10 Mezinárodního paktu o hospodářských sociálních a kulturních právech se požaduje poskytnout jí nejvyšší možnou ochranu a pomoc zvláště k jejímu založení a podobu, kdy odpovídá za péči a výchovu nezletilých dětí. Do této oblasti je zahrnována i ochrana dětí, Celý článek
Právo na dobrou správu, tento pojem vyskytující se v českém zákoně o Veřejném ochránci práv a novém správním řádu, není českým právním řádem pozitivně právně definován, ačkoliv v právních systémech zemí s delším působením instituce ombudsmana či na úrovni komunitárního práva, se s tímto pojmem a jeho definicí běžně setkáváme. Právo na dobrou správu, „right for good aministration“, je právo výslovně deklarované v Chartě základních práv Evropské unie v čl. 41, jehož nejlepší překlad by mohl znít jako právo na dobré řízení věcí veřejných, jinak často překládáno jako právo na dobrou správu, právo na uspokojivé správní řízení Celý článek
Daně nepředstavují pouze prostředek výběru peněz pro státní pokladnu (tedy nemají jen funkci fiskální). Druhou, neméně významnou, funkcí daní je jejich funkce alokační nebo-li stimulační (intervenční). Daněmi tedy stát získává finanční prostředky, ale tím, co zdaňuje a co nikoli, ovlivňuje významně ekonomické aktivity i spotřebu na svém území.
Tato práce se většinou zabývá tím, že stát musí být ve zdaňování svých občanů omezen, a to tak, aby neporušoval jejich práva. Je však Celý článek
Autoři se obvykle shodují na tom, že jednou z nejproblematičtějších otázek ve veřejné správě je lidský činitel. Podle Skulové však pokud mají principy dobré správy ovládat právně aplikační činnost veřejné správy, musí to být subjektům veřejné správy vždy umožněno vytvořením vhodných právních, organizačních, personálních a dalších podmínek. V tomto rámci jde o vystavení tradičního axiomatického chápání občana jako „klienta“ či „zákazníka“ veřejné správy kritickému pohledu. Skulová upozorňuje na nutnost „zrovnoprávnit“ další obsahovou složku přístupu veřejné správy k jednotlivci jako nositeli veřejných subjektivních práv a Celý článek
V postkomunistických státech došlo k více či méně k divoké privatizaci státního majetku. Velmi často se v prvních letech po protikomunistických převratech k majetku dostávali bývalí komunističtí pohlaváři či pracovníci a spolupracovníci tajných policií, představitelé komunismem stíhané hospodářské kriminality (nedovolené podnikání, vekslování valutami, rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví) či šedé ekonomiky. Kroky nové ekonomické elity v prvních letech podnikání byly i s ohledem na tehdejší liberální a děravé zákony často za hranicí legality a mnohý z významných českých podnikatelů by asi měl problém důsledně objasnit Celý článek
Právo na životní prostředí vzešlo z vědomí, že lidská činnost ohrožuje přírodní prostředí (Stockholmská deklarace z Konference OSN o životním prostředí z 16.6.1972). Jeho základním analytickým prvkem je právo na zachování zdravého životního prostředí – to tedy zahrnuje zejména v prvé řadě procesní práva, právo být informován o rozhodnutích navrhovaných veřejnými orgány, která jsou schopna životnímu prostředí způsobit újmu, a právo na přiměřené opravné právní prostředky (Deklarace z Ria schválená 13.6.1992 Konferencí OSN o životním prostředí a rozvoji). Sama Evropská úmluva právo na životní prostředí negarantuje, ale mechanismus Celý článek
Problematikou zákazu retroaktivity se zabýval již federální Ústavní soud ČSFR ve svém rozhodnutí Pl. US 78/92, jímž konstatoval: „Princípy právneho štátu, právnej istoty, ktoré možno vyvodiť z požiadavky demokratického usporiadania štátu, vyžadujú každý ústavne možný prípad retroaktivity zakotviť expressis verbis v ústave, resp. v zákone a vyriešiť s tým spojené prípady tak, aby nadobudnuté práva boli riadne chránené. Od zákonodárcu je potrebné vyžadovať, aby v právnej úprave vymedzil zákonný rámec základného ústavného práva. Čl.15 odst. 3 Listiny základných práv a slobôd splnomocňuje zákonodárcu stanoviť zákonom Celý článek
Český ústavodárce se problematikou daní zabývá pouze jedinou větou v čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod: „Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.“
V judikatuře českého federálního ústavního soudu je z hlediska omezení zdanění jeden velmi významný nález, v této práci již zmiňovaný v části o daních a rovnosti, a to Nález Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky (pléna) ze dne 8. 10. 1992 sp. zn. Pl. ÚS 22/92, který mimo jiné uvádí, že „ani svrchovanost státu nezakládá pro stát možnost ukládání libovolných daní, Celý článek
V německém ústavním právu se z práva jednotlivce na lidskou důstojnost dovozuje povinnost státu ponechat příjem daňového poplatníka nezdaněný do té míry, pokud jej daňový poplatník potřebuje k vytvoření minimálních předpokladů pro svůj důstojný život a pro důstojný život své rodiny. Právě tak jako je stát povinen zajistit v případě potřeby nemajetnému občanovi tyto minimální předpoklady prostřednictvím sociálních dávek, nesmí zbavit občana dosaženého příjmu až do této částky, a sice ani tehdy, pokud vyrovnává rozdíl sociálními dávkami. Samostatně nahospodařená obživa má totiž přednost před sociálními dávkami poskytovanými Celý článek