Společenské jevy ovlivňující výběr daní

Společenské jevy ovlivňující výběr daní

Velký vliv na fungování moderních států mají takové společenské, ekonomické a politické jevy jako je globalizace, korupce, lobbismus. Tyto jevy pak ovlivňují i problematiku daní. Velká skupina daňových poplatníků má tendenci unikat daňovým povinnostem, ať už tím, že si díky lobbingu, klientelismu či korupci zajistí lepší daňové předpisy, nebo tím, že unikne zdanění do daňových rájů, případně, že si díky známostem či úplatkům zajistí, aby nedošlo k přísné daňové kontrole, která by odhalila chyby v jejich hospodaření.

Globalizace

V ekonomicky globalizovaném světě nastává situace, kdy se od sebe odtrhuje na různá místa planety výroba (země s levnější pracovní silou a s měkčími pravidly na ochranu pracovní síly či životního prostředí), spotřeba (nejbohatší země) a zdanění (daňové ráje nejraději s výhodnou možností investování a pohodlným bydlením, které nevydávají své obyvatele k trestnímu stíhání). V takovémto globalizovaném světě dochází i v otázce zdanění k vyšší nespravedlnosti, zaměstnanci a menší podnikatelé v rozvinutých zemích jsou pečlivě a přísně zdaňováni, nadnárodní korporace a velcí podnikatelé volí raději cestu off shore společností či nepřezkoumatelnou cestu koloběhu kapitálu. Vůči nadnárodním společnostem pak státy ještě volí tzv. investiční pobídky, kterými je v podstatě odbřemeňují od daňové zátěže a zvýhodňují oproti svým občanům. Skutečně mocným druhem majetku v globalizovaném světě je pouze finanční kapitál, který proudí po planetě mimo kontrolu národních států. „V průběhu globalizace se moc vytrácí z oblasti klasické politiky. Odchází z ní především proto, že klasické politické instituce nejsou schopny ovlivňovat rychlosti pohybu velkých investic nadnárodních společností. Vlády formálně suverénních států se dostávají do málo důstojné pozice těch, jejichž úspěšnost je závislá na pohybech, které nedokáží nejen kontrolovat a usměrňovat, ale zpravidla nedokáží jejich budoucí vývoj ani přibližně předjímat.“

Kritici globalizovaného kapitalismu poukazují na neřešitelné problémy situace, kdy „zájmy těch, kteří chtějí bojovat s chudobou, ekologickou devastací, šířením pandemií a militarizací, jsou tu stejně legitimní jako zájmy těch, kteří z nich mají zisk“ a „útok na základní lidské právo vlastnit by byl bezpochyby vnímán jako naprostá nehoráznost a jako mnohem větší problém než to, že je dnes milionům lidí upíráno nanicovaté a nepodstatné právo žít.“

Naproti tomu je možno kontrovat tvrzením, že jediným ekonomickým systémem, v němž funguje demokracie a jenž garantuje svobody občanů, je kapitalismus a jediným aktuálním typem funkčního kapitalismu je kapitalismus globalizovaný. „Je-li kapitalismus odsouzen k zániku, pak jeho neustálé přežívání vlastní klinické smrti možná lépe než cokoliv jiného vypovídá o jeho nesmrtelnosti.“ Sníme sice o situaci, kdy bychom nebyli rozmazlenými služebníky zběsilého konzumu a mohli bychom se v klidu věnovat meditacím nad skrytými zákoutími lidské existence, avšak je to asi právě jen trh a svobodné podnikání, které poskytují prostor pro relativně neškodné střetávání se lidské řevnivosti a závisti. Mezi zásadními atributy židovsko-křesťanské civilizace, které z ní učinily „první mezi rovnými“ a umožnily relativně svobodný a kvalitní život všem svým členům, je právě úcta k práci, odkládání požitku, podřizování přírody člověku a smysl pro lineární čas s důrazem na jeho progresivní tj. „k lepšímu směřující“ chápání.