Ustanovení § 1 zákona č. 349/1999 Sb
Ustanovení § 1 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv českému Veřejnému ochránci práv dává za úkol působit mimo jiné „k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí …, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy …“. Tímto ustanovením se stává součástí českého pozitivního práva pojem dobrá správa.
Podle důvodové zprávy k zákonu o Veřejném ochránci práv je důležité zdůraznit funkci ochránce, který má působit k ochraně před “špatnou správou” (která je opakem “dobré správy”), před byrokratickými, necitlivými či “nespravedlivými” postupy úředníků a veřejné správy vůbec. Přehlíživé nebo liknavé jednání, arogance, nezdvořilost, neodůvodněné průtahy, špatný výklad záměru zákonodárce atp. můžeme uvést jako postupy, jenž většinou nelze subsumovat pod porušení základních lidských práv a svobod, někdy jsou dokonce právně v pořádku.“
Pojem dobrá správa se nachází i ve správním řádu, zákoně č. 500/2004 Sb., jehož účinnost nastane 1. ledna 2006. V § 8, odst. 2 nového správního řádu je vyjádřena zásada součinnosti ve prospěch ochrany principů dobré správy: „Správní orgány vzájemně spolupracují v zájmu dobré správy.“ Skutečnost, že ustanovení § 8, odst. 2 je nutné vykládat zmíněným způsobem, je patrná ze vztahu k § 4, odst. 1 („veřejná správa je službou veřejnosti“), tedy chápání veřejné správy jako celku sloužícímu veřejnosti a řešícímu problémy občanů. Zásadu dobré správy v novém správním řádu nacházíme v dalších ustanoveních § 4, který mimo výše uvedeného postulátu, že veřejná správa je službou veřejnosti, obsahuje povinnost pro každého, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, chovat se zdvořile a vycházet dotčeným osobám vstříc. Pozitivněprávní definici toho, co je to zdvořilé chování a kdy povinná osoba vychází dostatečně vstříc a kdy ne, je asi nemožno vytvořit, rozhodně by však bylo na místě, aby toto bylo podrobněji rozvedeno v etickém kodexu zaměstnanců veřejné správy i ve výstupech Veřejného ochránce práv. Nový správní řád upravuje v § 175 i stížnostní proceduru v případech, kdy mají dotčené osoby pocit, že se povinné osoby chovaly nevhodně či v situaci, kdy správní orgán nepostupoval v souladu se zákonem.
České ministerstvo vnitra
České ministerstvo vnitra zpracovalo Návrh etického kodexu zaměstnance ve veřejné správě na základě podnětu OECD, tento návrh by měl být určitým odrazem obecně vnímaných hodnot a požadavků občanů i politiků na veřejnou správu. Rada OECD vydala v roce 1998 Doporučení pro členské země o zdokonalení etického chování ve veřejné službě, které se opíralo o následujících dvanáct principů:
- Etické standardy pro veřejnou správu musejí být jasné (tedy např. písemné kodexy etického chování).
- Etické standardy musejí být zakotveny v právu.
- Úředníci veřejné služby musejí mít k dispozici etické vedení (k tomu přispívá vzdělávání úředníků a dodržování etiky vedoucími pracovníky a politiky).
- Úředníci veřejné služby musejí znát svoje práva a povinnosti, jsou-li obviněni z nesprávného postupu.
- Politická angažovanost ve prospěch etiky musí posilovat etické chování úředníků veřejné služby (osobní příklad politiků, legislativní i institucionální předpoklady).
- Rozhodovací proces musí být transparentní a otevřený kontrole.
- Musí být jasná pravidla pro interakci mezi veřejným a soukromým sektorem.
- Vedoucí pracovníci se musejí sami chovat eticky a podporovat etické chování.
- Politika řízení, postupy a praxe musí podporovat etické chování.
- Podmínky veřejné služby a řízení lidských zdrojů musí podporovat etické chování.
- Veřejná správa musí disponovat adekvátními mechanismy odpovědnosti.
- Musejí existovat vhodné postupy a sankce za nesprávné chování.
V preambuli Návrhu etického kodexu zaměstnance ve veřejné správě českého ministerstva vnitra se opakuje hned v první větě ustanovení § 4 odst. 1 nového správního řádu, že „výkon veřejné správy je službou občanům“. V etickém kodexu jsou uvedeny požadavky na chování zaměstnance veřejné správy, který má dodržovat při svém rozhodování a chování „nestrannost, zákonnost, průhlednost a spravedlnost při rozhodování, rovný přístup ke všem občanům, výkonnost spojená s neustálým zvyšováním profesionální úrovně a integrita osobnosti úředníka“. Z dalšího rozboru jednotlivých článků můžeme odvodit další principy dobré správy.