Právo na podílet se na vědeckém pokroku je zaručeno v čl. 27 Všeobecné deklarace lidských práv. I když závaznost tohoto dokumentu je některými autory zpochybňována (většina teoretiků v oblasti mezinárodního práva se nyní v zásadě shodne na tom, že se nejedná o dokument závazný svou formou, ale že pravidla v něm obsažená se v důsledku akceptace prakticky celým mezinárodním společenstvím stala obyčejovým mezinárodním globálně závazným právem), je nesporné, že tento dokument poskytuje minimálně určitá vodítka, základní myšlenky, se kterými by se další lidský vývoj měl ztotožnit. Jedním takovým je i podpora vědeckého výzkumu a nových technických řešení.
Dalším pramenem je Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech přijatý na zasedání XVI. Valného shromáždění OSN ve formě rezoluce č. 2200 (XXI.) dne 16. prosince 1966 a ratifikovaný a následně publikovaný v Československu ve Sbírce zákonů pod č. 120/1976 Sb. Článek 2 Mezinárodního paktu nestanoví požadavek okamžitého zajištění práv uvedených v paktu, jak to například požaduje Mezinárodní pakt o občanských a politických právech rovněž z roku 1966, ale uvádí, že „každý stát, který je smluvní stranou paktu, se zavazuje podniknout při maximálním využití svých zdrojů, samostatně i prostřednictvím mezinárodní součinnosti a spolupráce, opatření, zvláště hospodářská a technická, k postupnému plnému uskutečnění práv uznaných v tomto paktu všemi vhodnými prostředky, včetně přijetí zákonodárných opatření“.
Daňové předpisy, zejména zákon o daních z příjmů velmi výrazně stimuluje výzkum a vývoj ze soukromých zdrojů, nové ustanovení § 34 odst. 4 zákona o daních z příjmů umožňuje od základu daně z příjmu odečíst 100 % výdajů (nákladů), které poplatník vynaložil při realizaci projektů výzkumu a vývoje, které mají podobu experimentálních či teoretických prací, projekčních či konstrukčních prací, výpočtů, návrhů technologií, výroby funkčního vzorku či prototypu produktu nebo jeho části a na certifikaci výsledků dosažených prostřednictvím projektů výzkumu a vývoje. Ustanovení §20 odst. 4 zákona č. 357/1992 Sb. stanoví, že od daně dědické a daně darovací jsou osvobozena bezúplatná nabytí majetku určená na financování zařízení a humanitárních akcí v oblasti kultury, školství, vědy, výzkumu, vývoje a vzdělání, zdravotnictví, sociální péče, ekologie, tělovýchovy, sportu, výchovy a ochrany dětí a mládeže a požární ochrany, pokud je majetek nabyt právnickými osobami, které byly zřízeny k zabezpečování těchto činností a které mají sídlo na území České republiky. Z tohoto ustanovení tedy plyne, že jednou z daňovým zákonodárstvím podporovaných oblastí je i oblast vědeckého výzkumu.