Sociální audit – analýza fungování organizace
Možností, jak realizovat výzkum zaměřený na kulturu organizace, je několik. Je možné využít mnoho různých výzkumných technik. Pavlica a kol. (2000, s.18) popisují ve své publikaci sociální audit. „Sociální audit lze označit za zvláštní případ sociálního výzkumu. Jeho obecným úkolem je poznat a zhodnotit sociální a sociálně-psychologické aspekty fungování hospodářské organizace.“ Je to analýza organizace, která může být zaměřena na různé oblasti fungování. Narozdíl od evaluačního výzkumu má širší záběr, hodnotí nejen strategie a intervence, ale také celkový stav určité oblasti podnikové reality. Je charakteristický tím, že přistupuje k analyzované problematice komplexně, narozdíl od běžného zkoumání sociální reality organizace, které se může zaměřit pouze na dílčí aspekt nebo vztah (např. vliv stimulačního prostředku na pracovní výkon).
Sociální audit
Sociální audit by měl tedy přinášet komplexní popis a analýzu určité oblasti organizačního života, které umožní zhodnotit fungování organizace ze sociálního či sociálně-psychologického hlediska. „Sociální audit je nutno chápat jako relativně dlouhodobý proces výzkumu a postupné změny vybrané oblasti sociální reality organizace.“
Příkladem může být výzkum zaměřený na spokojenost pracovníků v organizaci, kdy v případě, že je 30% zaměstnanců nespokojeno, výzkumník může toto interpretovat
na základě svých předchozích zkušeností jako signál rizika konfliktů mezi vedením organizace a pracovníky. Pokud je však tento údaj zjištěn po zavedení nepopulárních opatření, lze to interpretovat jako projev průvodní reakce zaměstnanců na toto opatření. Proto se v sociálním auditu používají dva posuzovací etalony:
- obecně definovaný optimální stav;
- stav, který byl stanoven v organizaci jako cílový.
Příkladem sociálního auditu může být hodnocení klimatu v organizaci, které vychází z obecné představy o optimálním klimatu, které je charakteristické bezkonfliktností, dobrými vztahy mezi vedoucími a řadovými zaměstnanci, může se také projevit v efektivní komunikaci a předávání informací apod. Samotný proces auditu začíná identifikací potřeby zadavatele – organizace. Nejprve musí dojít k identifikaci problémové oblasti či oblasti, ve které má nastat určitá změna. Na tento proces navazuje pilotáž, pro kterou doporučují autoři využít některou
z kvalitativních výzkumných metod. Pilotáž je fáze, která umožní specifickou formulaci a identifikaci hlavních cílů a priorit sociálního auditu. Následuje samotný výzkum, který může využít jak kvalitativní, tak kvantitativní metody. Výzkum nejen analyzuje případné problematické oblasti, ale i hledá jejich příčiny a navrhuje opatření, která by vedla k přiblížení se optimálnímu stavu.
Podnikání je určitá činnost, která s sebou nese i určitá rizika a závazky. Takové rizika mohou být vyvolány z více činností v daném celkovém procesu podnikání. Při tomto způsobu ukončení podnikání je však důležité aby byl jednatel při likvidaci sro zastoupen skupinou odborníků z důvodu náročnějšího procesu.