Jedná se o období, kdy se již začaly projevovat první náznaky hospodářské recese. Míra inflace se pohybovala v rozmezí 8,5 – 8,8% a rovněž se začala zvyšovat i míra nezaměstnanosti. Toto období bylo charakteristické i poměrně vysokou dynamikou mezd. Někdejší vláda se ve svém fiskálním roce zavázala především k opětovnému snižování podílu veřejných výdajů na hrubém domácím produktu, tentokráte o 1% bod a nezadlužování budoucích generací, a tak opět sestavila vyrovnaný státní rozpočet se shodným objemem příjmů a výdajů ve výši 549,1 mld. Kč.
Princip vyrovnanosti státního rozpočtu se stal dominantním rysem rozpočtové politiky v období let 1993 – 1997. Bylo zdůrazňováno, že hospodářského růstu, ke kterému v té době docházelo, je možno dospět i bez deficitního hospodaření. Podpůrným argumentem se stal i fakt, že princip vyrovnanosti státního rozpočtu vytváří protiinflační a sterilizační formu politiky České národní banky.
Rozpočet na rok 1997 byl sestaven jako vyrovnaný, ale již brzy na začátku rozpočtového roku se ukázalo, že bez radikálních změn a zásahů nebude možné tohoto výsledku dosáhnout. Hlavním důvodem byl rozdíl mezi makroekonomickou prognózou, na jejímž základě byl rozpočet sestavován a současnou vyhlídkou české ekonomiky na rok 1997.
Dalším nepříznivým faktorem
Dalším nepříznivým faktorem hned na počátku roku byla ta skutečnost, že ve snaze po dosažení vyrovnaného státního rozpočtu v roce 1996, byly některé výdaje převedeny až do dalšího roku a zároveň byly některé příjmy, se kterými se počítalo v roce 1997, realizovány již v roce 1996. Tyto jevy, které vlastně vytvořily deficit státního rozpočtu již k 1. 1. 1997, lze zhruba kvantifikovat na 5 mld. Kč. Za první čtvrtletí byl vykázán skutečný schodek 10 mld. Kč. V reakci na tento nepříznivý vývoj provedla vláda v rámci svého stabilizačního rozpočtového programu okamžitá opatření tzv. „úsporné balíčky“, s cílem zreálnit rozpočtem předpokládané příjmy a jejich zaostávajícímu plnění přizpůsobit i rozpočtové výdaje.
I přes tato opatření se nepodařilo zabránit deficitu státního rozpočtu. Na konci roku činily příjmy 509 mld. Kč. a výdaje 524,7 mld. Kč a tak došlo ke vzniku deficitu ve výši 15,7 mld. Kč. Tento byl uhrazen emisí státních dluhopisů podle zákona ve výši 15 717 162 791 Kč.
Na průběhu rozpočtového hospodaření v tomto roce si můžeme ukázat, do jaké míry byla úspěšná stabilizační opatření, ke kterým se vláda zavázala na začátku roku po nepříznivém vývoji. Domnívám se, že vládou stanovený záměr spočívající v zastavení nepříznivého vývoje rozpočtového hospodaření se v zásadě podařilo naplnit, i když byl na konci roku vykázán deficit ve výši 15,7 mld. Kč. (10,7 mld. Kč bez úhrady ztráty Konsolidační banky). Jak již bylo řečeno, důvodem deficitního hospodaření hned od začátku roku byl nesoulad mezi makroekonomickou prognózou a skutečným stavem české ekonomiky. Již z počátku roku byly vykazovány deficity státního rozpočtu, které se v následujících měsících ještě dále zvyšovaly. Nebýt úsporných opatření vlády z dubna a června roku 1997, spočívajících ve zvýšení některých nedaňových příjmů státního rozpočtu a krácení výdajů státního rozpočtu, byl by deficit na konci roku mnohem vyšší.
Toto tvrzení potvrzuje i následující tabulka, která nám ukazuje vývoj deficitu v průběhu celého roku. Z tabulky je patrné, že hospodaření státního rozpočtu mělo v druhé polovině roku zlepšující se tendenci. Hluboký propad salda příjmů a výdajů z období, které předcházelo přijatým opatřením, se již neopakoval. Zhoršení výsledku státního rozpočtu v závěru roku (v listopadu a zejména v prosinci) vyplývá z rychlejšího čerpání výdajů, které je v tomto období tradičně nejvyšší z celého roku. Jde o obvyklý jev, který se opakuje každoročně. V tabulce je poslední deficit uveden bez úhrady ztráty Konsolidační banky za rok 1996 ve výši 5,1 mld Kč. Ta byla provedena podle rozhodnutí vlády České republiky ze dne 14. 1. 1998 ještě ze státního rozpočtu na rok 1997 v rámci tzv. dodatkového období a výrazně prohloubila konečný schodek rozpočtového hospodaření.