Zákonodárce musí příjemci příjmu ponechat z jeho příjmu z výdělečné činnosti minimálně to, co dává z veřejných prostředků k dispozici potřebné osobě k uspokojování potřeb nutných k její existenci. Stát tedy nesmí učinit občana chudým nejprve daňovým právem, aby mu potom poskytl sociální dávky.
Je třeba zdůraznit velkou formální volnost zákonodárce v oblasti daňového práva, přičemž zákonodárce je oprávněn při zdaňování vycházet z finančně politických, národohospodářských, sociálně politických nebo daňově technických úvah. Spolkový ústavní soud nepřezkoumává, zda zákonodárce našel nejúčelnější, nejrozumnější a nejspravedlivější řešení, protože se ústava k tomuto nevyjadřuje. Ústavní soud naopak může zasáhnout do daňového zákonodárství tehdy, pokud není možno rozpoznat jasný důvod pro rovné či nerovné zacházení. Zákonodárce je oprávněn vycházet z národohospodářských a sociálně politických důvodů a tyto mohou být odůvodněním nerovného zacházení. Se zásadou rovnosti je slučitelné povolení či nepovolení odpočtu soukromých úroků z dluhů podle hodspodářskopolitické koncepce. Rozdílné nakládání se soukromými a podnikovými (profesními) úroky z dluhu je s ohledem na jejich rozdílný účinek na hospodářství a pracovní trh v souladu s principem rovnosti. Prodej knih a jiných tiskovin smí být z důvodu všeobecně politického zájmu o informace a o veřejné vytváření vlastního názoru podporován daňovým zvýhodněním bez porušení principu rovnosti.
Daňovou úpravu je třeba testovat z pohledu rovnosti v oblasti předmětu daně a daňového subjektu, dále v oblasti vyměřovacího základu a dále v oblasti sazby daně. Tyto jednotlivé pohledy se nejprve musí oddělit a posoudit odděleně a pak ve vzájemné souvislosti.
Zásada rovnosti
Zásada rovnosti nezakazuje ekonomické posouzení a zdůvodnění v daňovém právu, naopak, skutečná pracovní výkonnost, která podléhá zdanění, se projevuje teprve při ekonomickém způsobu pohledu. Musí být při něm však zabráněno neodůvodněnému dvojímu zdanění.
Zásahem do daňové rovnosti není skutečnost, že zákonodárce odůvodněně zvolí jen některé činnosti, které podrobí speciální dani (chování psů, výkon lovu).
Pro zdaňování majetku vedle zdanění příjmů platí zásada, že rozdílné daňové zatížení podle hospodářské pracovní výkonnosti je slučitelné se zásadou rovnosti. Takovéto dvojí zatížení však předpokládá relativně nízkou sazbu daně z majetku. Vyšší sazba daně z majetku musí být vyrovnána odečtením daně z majetku od zdanitelných příjmů, aby se zdanění neodloučilo od hospodářské pracovní výkonnosti, což by bylo v rozporu s principem rovnosti. Při zdaňování majetku je vždy nutno současně posuzovat jak daňový předpis, tak i oceňovací předpis.
Zákonodárce by se neměl spoléhat na daňovou poctivost a musí předvídat efektivní kontrolní mechanismy. Legitimní cíle zabránění daňovým únikům není možno dosahovat paušálními řešeními.