Vztah mezi firemní kulturou a strategií
Firemní kultura je jedním ze subsystémů, které jsou v organizaci přítomny a mohou ovlivňovat výkonnost organizace. Dalším subsystémem v rámci organizace je strategie organizace. Keřkovský a Vykypěl považují za klíčový prvek pro úspěch organizace strategii. Strategické plánování realizují lidé, kteří jsou nositeli určitých hodnot, názorů a norem chování. Jsou tedy nositeli kultury organizace a promítají ji do své formulace strategie. Firemní kultura tak zásadním způsobem ovlivňuje formulaci strategie organizace.
Strategické plánování se uskutečňuje v organizaci, kde již nějaká firemní kultura existuje. V dynamickém a konkurenčním prostředí, ve kterém dnes firmy působí, nabývá firemní kultura na významu a vztah mezi kulturou, strategií a prostředím se stává klíčovým.
Vliv firemní kultury na strategii
Firemní kultura má vliv na obě základní fáze strategického řízení: tvorbu strategie i její implementaci a v obou těchto fázích hraje významnou roli.
Při tvorbě strategie organizace směřuje k dosažení plánu do budoucna, který je zaměřen na stabilizaci nebo růst organizace. Všechny fáze, které jsou součástí tvorby strategie jsou ovlivněny firemní kulturou a jejím obsahem, tzn. předpoklady, hodnotami a normami chování sdílenými v organizaci a manifestovanými navenek. Klíčovou roli hrají hodnoty a předpoklady, které management organizace, případně tvůrci strategie, uznávají.
Identifikace potřeby
Identifikace potřeby formulovat strategii je v rukou vedení, managementu firmy. Někteří manažeři se pohybují v prostředí, které je dynamické a proměnlivé, ale na druhou stranu jej vnímají jako poznatelné a jsou ochotni věnovat čas i prostředky k tomu, aby toto prostředí poznávali a přizpůsobovali mu cíle a strategii organizace. Pokud se pohybují ve stabilním, neproměnlivém prostředí, nemají motivaci, potřebu toto prostředí poznávat a věnovat se reformulaci strategie. Mohou také spoléhat na to, že to, co fungovalo doposud, bude fungovat i nadále.
Návrh strategie je determinován obsahem kultury, která v organizaci existuje. Rozhodovací procesy na strategické úrovni jsou obvykle realizovány na úrovni managementu a významnou determinantou, která rozhodne o obsahu strategie jsou hodnoty, a to nejen hodnoty organizace, ale i osobní, individuálně uznávané hodnoty manažerů.
Je-li firemní kultura silná a hodnoty, které jsou její součástí, jsou v organizaci sdíleny, pak existuje předpoklad, že bude při formulaci strategie dosaženo konsenzu. Pokud však do procesu formulace strategie každý, kdo se na její formulaci podílí, vkládá své vlastní osobní hodnoty, které si vzájemně odporují s hodnotami ostatních lidí, je dosažení konsenzu obtížné.
Úspěšnost implementace strategie závisí mimo jiné také na tom, zda je pracovníky firem akceptována a v praxi realizována. Žádná strategie totiž nepřinese očekávané výsledky, pokud se ji nepodaří implementovat a pokud ji nezačnou lidé v organizaci akceptovat a podílet se na její realizaci.
„Obsah organizační kultury, projevující se v každodenním chování pracovníků může pro implementaci strategie znamenat jak výraznou podporu a neviditelné zázemí, tak potenciální bariéru. Záleží na tom, jaká je síla organizační kultury a nakolik je obsah kultury v souladu s obsahem vytyčené strategie.“
Pokud jsou tedy kultura organizace a strategie v souladu, nepředstavuje kultura pro strategii žádné potenciální riziko. Pokud jsou ale v rozporu, hrozí riziko rezistence proti realizaci strategie. Míra tohoto rizika záleží na síle i obsahu organizační kultury.