Princip rovnosti
Princip rovnosti je jedním z nejzásadnějších principů právního státu a je na něm postavena ochrana všech základních práv a svobod (čl. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 14 Evropské úmluvy). Na rozdíl od české a evropské úpravy, která zakazuje diskriminaci v základních právech, je v problematice zakotvení rovnosti jednoznačnější a i širší německá úprava, která v čl. 3 Základního zákona Spolkové republiky Německo stanoví, že všichni lidé jsou si před zákonem rovni, či čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, stanovící, že všichni jsou si před zákonem rovni. Princip rovnosti zdanění je pak základním principem aplikujícím se např. v daňových sporech ve Francii.
Podle německého Spolkového ústavního soudu nestejné posuzování srovnatelných skutečností, resp. stejné posuzování skutečností úplně jiného druhu, porušuje ústavu jenom tehdy, když k němu dochází libovolně. V konkrétním případě zákonodárce nemusí zvolit nejúčelnější, nejrozumnější nebo nejspravedlivější řešení, postačuje, když se toto řešení zakládá na nějakém zastávatelném dostatečném důvodu. Zákonodárce má tudíž v zásadě volnost volit znaky pro porovnávání podle kterých orientuje rovnost nebo nerovnost zákonné regulace. Z obecného principu rovnosti vyplývají podle předmětu regulace a diferenciačních znaků různé hranice pro zákonodárce, které sahají od pouhého zákazu libovůle až k přísné vazbě na požadavky proporcionality. Rámec pro zákonodárce je přitom o to užší, o co silněji může nestejné posuzování osob a skutkových podstat znevýhodňovat výkon ústavou chráněných svobod.