Vzhledem k obsahu navrhovaného věcného záměru zákona se nová právní úprava dotkne především všech subjektů, které jsou realitními zprostředkovateli podle stávajících právních předpisů, a subjektů, které budou chtít tuto činnost v budoucnu vykonávat na základě nového zákona. Dopady na tyto subjekty budou přímé z hlediska nutnosti dodržovat nová pravidla. Mezi nepřímé dopady lze uvést např. zvýšení důvěry v realitní kanceláře, což se pravděpodobně projeví v nárůstu počtu zprostředkovaných obchodů, tudíž i tržeb a v konečném důsledku ve vyšším výběru daní (pozitivní dopad na státní rozpočet).
Popis cílového stavu
Realitní zprostředkování je mimo jiné činností, při které dochází k převodům vlastnictví nemovitých věcí obvykle v řádech milionů korun a tomu odpovídají i související převody finančních prostředků. Realitní zprostředkování tedy vyžaduje nejen vysoké odborné znalosti a určité zkušenosti podložené praxí, ale také vysokou míru osobní zodpovědnosti. Tomu však vůbec neodpovídá současně platná právní úprava, kdy není tato činnost upravena zvláštním právním předpisem a je provozována dle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, příloha č. 4, bod. 58 (jako volná živnost). Vykonávat činnost realitního zprostředkovatele dle současné právní úpravy může každá osoba, která splní všeobecné podmínky pro provozování živnosti stanovené v § 6 odst. 1, a netrvají u ní překážky provozování živnosti podle výše uvedeného zákona. S výjimkou podmínek stanovených živnostenským zákonem není činnost realitního zprostředkování upravena žádnými zvláštními zákony.
Potřebnost nové právní úpravy pro oblast realitního zprostředkování podtrhuje také skutečnost, že realitní obchody – tak jako ve všech vyspělých ekonomikách – tvoří svým podílem významnou součást národní ekonomiky.
Hlavním cílem navrhované úpravy je především nastavení základních podmínek a pravidel pro realitní zprostředkovatele takovým způsobem, aby došlo k významnému posunu v kvalitě poskytovaných služeb, v bezpečnosti zprostředkovávaných transakcí a celkově došlo k obecnému posílení důvěry v realitní služby.
Zhodnocení rizika
V souvislosti s ochranou spotřebitele a snahou minimalizovat rozdíly v právní nebo hospodářské situaci v jednotlivých členských zemích vydala Evropská unie řadu směrnic, jejichž harmonizace je nezbytná pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmu všech spotřebitelů ve Společenství a pro vytvoření skutečného vnitřního trhu. Jejich snahou je, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele a zajistil tak jejich důvěru. V této souvislosti je v rámci legislativy Evropské unie upravena řada finančních profesí působících na bázi zprostředkování. Jedná se např. o zprostředkovatele spotřebitelských úvěrů, pojištění nebo hypotečních úvěrů. Realitní zprostředkování je na evropské úrovni upraveno vyjma obecných norem (např. směrnice o právech spotřebitelů 2011/83/EU; směrnice o službách na vnitřním trhu 2006/123/ES) pouze technickou normou EN 15733:2009 Realitní služby – Požadavky na poskytování realitních služeb. Tato technická norma byla v České republice převzata v původním znění pod ČSN EN 15733, ale vzhledem k jejímu doporučujícímu charakteru nemohly být požadavky v ní uvedené nikdy závazně vynucovány, navíc se nejedná o právní předpis. S ohledem na vývoj současné evropské legislativy v oblasti ochrany spotřebitele a na dílčí jednání, která probíhají na úrovni evropských profesních organizací, nelze v nejbližší době vyloučit, že i realitní zprostředkování se stane předmětem úpravy některé z evropských směrnic. Transpozice evropské směrnice za situace, kdy na našem trhu zcela absentují jakákoliv pravidla pro výkon této činnosti, by poté byla výrazně náročnější. Podnikatelské subjekty by se navíc musely pravděpodobně vyrovnat s vyšším rozsahem povinností v mnohem kratším časovém úseku.
Financial Action Task Force
Nedodržení doporučení Financial Action Task Force a problém s následnou implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (interinstitucionální spis č. 2013/0025(COD) – tzv. „Čtvrtá AML směrnice“). Orgán skupiny států „G7“ pro boj proti praní peněz, financování terorismu a šíření zbraní hromadného ničení – Financial Action Task Force (FATF), ve svých doporučeních řadí realitní makléře, pokud jsou z pověření svého klienta zapojeni v transakcích týkajících se nákupu a prodeje nemovitostí, mezi subjekty, které mají dodržovat příslušné požadavky v opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, financování terorismu a šíření zbraní hromadného ničení. Současně je vůči nim třeba uplatnit odpovídající regulatorní opatření a dohled, jež zajistí jednak plnění příslušných povinností, jednak to, aby osoby, které takovou činnost vykonávají, případně jsou vedoucími pracovníky, a dále ti, kdo takové subjekty vlastní (mají skutečný vliv na podnikání jako tzv. „skuteční vlastníci“) podléhali hodnocení způsobilosti a bezúhonnosti („fit and proper“ test). Nedostatečné naplňování doporučení FATF může mít za následek zhoršené vnímání příslušné země na mezinárodních trzích (např. z hlediska přístupu ke kapitálu) se zásadními hospodářskými dopady.
Plnění stanovených požadavků v jednotlivých státech, od úrovně státních orgánů přes legislativu a případná profesní uskupení až po konkrétní podnikatelské subjekty, podléhá pravidelnému hodnocení ze strany FATF, které vůči České republice konkrétně v pětiletých intervalech vykonává výbor Moneyval zřízený při Radě Evropy. Příští hodnocení se uskuteční ve 3. čtvrtletí 2016.