Právním změnám je v diskusích o vstupu ČR do EU věnována největší pozornost. Známá je prorocká věta bývalého předsedy Evropské komise J. Delorse, že po svém dobudování bude jednotný trh EU z 80 % regulován společným právem EU. Často se hovoří až o 200 000 stránkách harmonizované legislativy EU, kterou je třeba před rokem 2004 převzít do práva ČR, abychom se mohli stát „členy klubu“. Objevují se různé odhady výše investic, které bude muset veřejný i soukromý sektor v nejbližších letech vynaložit, aby ČR závazku plné kompatibility s právem EU dostála.
Jaké budou dopady právních změn
Z čistě podnikatelského pohledu je v této souvislosti třeba myslet na následující hlavní aspekty „právní změny“.
Většina práva EU regulujícího obchod a podnikání je do práva ČR aktivně přejímána od první poloviny 90. let a je již součástí našich zákonů. Přizpůsobení se těmto právním novinkám není lacinou záležitostí a někteří podnikatelé vyčíslují investice do splnění standardů EU na 20-100 % svého ročního obratu. Největší náklady mají firmy s přizpůsobením se požadavkům EU v oblasti ochrany životního prostředí, ochrany bezpečnosti a zdraví při práci a ochrany spotřebitele. Avšak vzhledem k tomu, že tato právní harmonizace je léta běžícím procesem, čeští podnikatelé o těchto nárocích již zpravidla vědí z české Sbírky zákonů, navíc řada nutných investic u nich splývá s přirozeným procesem modernizace a přizpůsobování se trendům trhu.
Dnem vstupu ČR do EU však přesto k určitému právnímu obratu dojde. Jakožto na plnohodnotné členy EU se na nás začnou (vyjma dohodnutých přechodných období) vztahovat evropská práva a základní svobody, umožňující volný pohyb zboží, služeb, osob, kapitálu a svobodu přesídlení za účelem podnikání. Rovněž začnou být aplikována i tzv. nařízení EU, čili přímo závazné právní akty, které nepotřebují harmonizační opatření na národní úrovni. Nařízení EU však většinou neobsahují nic, co by zásadně měnilo principy a podmínky podnikání, spíše dále rozšiřují možnosti celoevropského působení firem a jednotně upravují obchod se zeměmi mimo EU. Z toho mj. vyplývá, že na ČR budou od data vstupu aplikovány i společné politiky EU, které z právních aktů EU vycházejí. Z podnikatelsky významných jde zejména o společnou obchodní politiku EU, která změní regulaci obchodu se zeměmi mimo EU, o společný dozor nad čistotou hospodářské soutěže a také na společnou zemědělskou politiku.
Ovšem ani začleněním do EU nebude přejímání společného práva u konce, a to z toho důvodu, že sám legislativní proces v EU nestojí na místě. Zejména v oblasti ochrany života, zdraví a ekonomických práv osob, ať již v roli konzumenta, klienta, zaměstnance, anebo účastníka silničního provozu, postupuje dnes právo EU rychle kupředu. To samé platí o sílící ochraně životního prostředí i práv duševního a průmyslového vlastnictví. Rychlý vývoj práva probíhá také v celé dynamicky se měnící sféře služeb, kde se naplno rozeběhla jak liberalizace síťových odvětví, tak hranice ignorující komunikační revoluce, ale nakonec i skutečný volný pohyb liberální profesí a řemesel přes vnitřní hranice EU. Podnikatel si musí uvědomit, že dnešní informace o tom, že EU navrhla nový předpis znamená, že do 2-3 let dojde k příslušné úpravě českého právního řádu. A vědět včas, znamená připravit se s menšími náklady, případně očekávanou změnu ve svůj prospěch využít.
Zmněny v ČR
Česká republika, a s ní i čeští podnikatelé, se stanou přijetím do EU plnohodnotnými účastníky tvorby harmonizovaného práva EU. To znamená, že zástupci ČR se budou v orgánech EU přímo podílet na navrhování a schvalování nových předpisů a čeští podnikatelé získají větší možnosti ovlivňovat tvorbu práva EU prostřednictvím svého „lobbyingu“. Orgány EU přímo vyzývají zástupce zaměstnavatelů a podnikatelů ke konzultacím o připravovaných předpisech, neboť se programově snaží o udržení rovnováhy mezi konkurenceschopností evropské ekonomiky a zájmy zaměstnanců, ekologů, spotřebitelů… Pominout možnost vyjádřit se prostřednictvím svého oborového svazu či komory k chystané legislativě, znamená trpně přijímat změny, do nichž promítli své zájmy ostatní.
Vymáhání tohoto harmonizovaného práva v ČR bude plně podléhat kontrole orgánů EU, tj. především Evropské komise a v případě nedostatků i Evropskému soudnímu dvoru. Podnikatelé musejí po vstupu ČR do EU počítat s daleko přísnějším vymáháním právních předpisů i s přímou intervencí Evropské komise v takových oblastech jako je ochrana rovné hospodářské soutěže a kontrola poskytování státní pomoci. Pro všechny podnikatele, kteří volají po zkvalitnění právního prostředí, je to nepochybně změna k lepšímu. Pro ty, kteří dosud těží z nedůslednosti domácích orgánů kontroly či z národní politiky pomoci domácímu průmyslu apod., to může být až existenční ohrožení. Navíc v podmínkách jednotného trhu může na nedodržování práva EU u nás Evropskou komisi upozornit jakýkoli konkurent z ostatních zemí EU.
Nový způsob vynucování práva EU v ČR bude pro podnikatele znamenat také možnost bránit se proti administrativním chybám či zvůli využíváním svých evropských práv. Existují doslova „tlusté knihy“ rozsudků Evropského soudního dvora, které znamenaly vítězství podnikatele ve sporu s úřady své nebo jiné členské země EU. Právo EU chrání výše uvedené svobody volného trhu, ty však bývají v praxi omezeny množstvím administrativních předpisů, licencí, poplatků nebo rozhodnutí, které jsou ve skutečnosti skrytou diskriminací podnikatelů z jiných zemí nebo neúčelným omezením volnosti trhu. Podnikatelé z EU mají právo bránit se takovým praktikám, mnohdy ještě před přijetím problematického rozhodnutí (např. notifikační procedura u nových technických předpisů), anebo soudní cestou, nikoli však přes „vzdálený“ Evropských soudní dvůr v Lucemburku, ale u místně příslušného soudu. Právo EU má přednost před veškerým právem členských států a aktivní obrana podnikatelských svobody chráněných tímto právem, může být významným přínosem pro každou firmu.