Historie nezná příklad kdysi chudého, často i málo demokratického státu, který na členství v EU ekonomicky prodělal. Je ovšem pravda, že Řekové či Portugalci vstupovali „do integrace“ v Evropě rozdělené železnou oponou, kde fungovala solidarita ohrožených demokracií ve prospěch slabších členů. Sama integrace byla o generaci mladší a převzít její legislativu nebylo titánsky náročné. I globalizace byla ještě v plenkách: obchodní řetězce teprve pokukovaly pro trzích v zahraničí a v každém oboru ještě existovali tradiční národní výrobci. Dnes již nebude tak snadné vrůst do EU z pozice chudého začátečníka. Je třeba se dobře připravit, abychom se z „evropanství“ mohli skutečně těšit.
Ptá-li se český občan, ať již v pozici podnikatele nebo jeho zaměstnance, co se pro něj změní vstupem ČR do Evropské unie a jak se má připravit na život a podnikání v podmínkách jednotného trhu EU, měl by při hledání odpovědi zaměřit svou pozornost do tří hlavních oblastí. Těmito oblastmi hlavních „hrozeb a příležitostí“, či „výzev a šancí“ vyplývajících z našeho budoucího členství v EU, jsou: právní změny, konkurenční změny a nové šance. Všem třem stojí za to věnovat na úrovni osobní i podnikatelské – a stejně tak regionální a národní – náležitou pozornost.
Členství v EÚ
Členstvím v Evropské unii k nám přichází její společné právo, se specifickými ustanoveními a kontrolou vymáhání. Dokážeme-li jeho literu i ducha do konce převzít a naplnit, pocítí to občané v roli zaměstnanců či spotřebitelů jako jednoznačné pozitivum. Jejich práva budou větší, co do „obsahu“ a reálnější, co do šance na dovolání. Nedávné změny v pracovním nebo občanském právu, budiž toho důkazem: diskriminace v zaměstnání je postižitelná a důkazní břemeno je ve sporu na straně zaměstnavatele, ochrana před úrazy na pracovišti již není formalitou, zákazníci zásilkových obchodníků již nejsou bezbranní proti podivným smlouvám, klienti bank nemusí trpět pomalostí plateb atd.
Jako občané budeme těžit i z těch dopadů práva, jehož nejsme přímými adresáty: životní prostředí bude čistší, vybraný poskytovatel telefonu, plynu či elektřiny vlídnější a do budoucna méně drahý, státní správa se (doufejme – jednotný předpis na to chybí) přiblíží evropskému standardu. Při porušování našich evropských práv kdekoli v EU budeme moci upozornit své evropské poslance nebo příslušné úředníky v Evropské komise a napomoci tak nápravě. V neposlední řadě se staneme občany EU s právem migrovat a domáhat se všude v EU svých práv. Po právní stránce se jako budoucí občané EU nemáme čeho bát.
Avšak pro občany – podnikatele je dopad právních změn komplikovanější. Řada evropských předpisů ukládá firmám ne právě laciné povinnosti, nejvíce v „ochranách“ zaměstnanců, spotřebitelů a životního prostředí. Pod sílícím tlakem evropských zaměstnaneckých, spotřebitelských a ekologických lobby bude podnikání stále náročnější. Efektivnější způsob vymáhání předpisů pod dohledem orgánů EU přinese postupné zpřísnění, které uvítají poctiví a proklejí ti, kdo se naučili využívat děr v zákonech a nedůslednosti kontrol. Na „právní šlendrián“, zejména umožní-li „ekologický a sociální dumping“, bude moci orgány EU upozornit každý konkurent, odkudkoli z EU.
Každý podnikatel si na začátku své činnosti vybírá podnikatelský záměr. Během fungování firmy se můžeme setkat z několika překážkami, které mohou výrazně ovlivnit naše myšlení do budoucna ohledně fungování dané společností. Pokud společnost není vytvořena na dobu určitou a jednatel uvažuje nad likvidací sro, vhodné řešení je kontaktování různých firem, které se danou činností zabývají. Dá se tak ušetřit množství času a energie a výsledek bude zaručen.
Oprávnení pro podnikatele
Přes tato oprávněná varování není právo EU není pro podnikatele jen další investicí a hrozbou případného postihu. Je i nabídnutou šancí obchodovat a podnikat v celé EU s podstatně menšími omezeními než dnes a při standardní ochraně svých práv, jak proti nekalostem a podvodům, tak i proti zvůli úředníka v jakémkoli národním dresu. Zmizí hraniční přechody a s frontami kamionů, zpřísní ochrana proti dumpingovým nebo padělaným výrobkům ze třetích zemí, vyslání zaměstnanců do zahraničí bude (po uplynutí přechodného období) snazší a jednou snad budeme obchodovat v euru, bez kursových výkyvů a marží směnáren… Zkrátka, většina podnikatelů z dříve chudých členských zemích EU si dnes dopady integrace, jejího práva a jednotného trhu pochvaluje.
Měřit se na volném trhu se zpravidla bohatšími a produktivnějšími podnikateli ze stávajících zemí EU ovšem nebude tak jednoduché, jako získávat (i plnit) nová práva. Zaměstnancům přinese EU větší nároky v zaměstnání a ostřejší konkurenci na trhu práce. Průměrný Západoevropan si váží místa, obětuje pro kariéru, vzdělává se, dlouhodobě investuje – a zejména produkuje – více než průměrný Čech. Evropský pracovní trh si cení znalosti jazyků, kvalitního vzdělání, ambicí a přizpůsobivosti, pracovního nasazení a odpovědnosti. S volným pohybem investorů, firem a posléze i zaměstnanců, převládne tento standard i u nás.
Jako konzumenti musíme přistoupit na to, že převzetí společné zemědělské politiky, harmonizovaných nepřímých daní i investice do požadavků společného práva, zvýší domácí úroveň cen. Odpovídající platy bude schopen vyplácet jen evropsky konkurenceschopný zaměstnavatel, za evropsky konkurenceschopnou práci. Zda to bude umět i stát, který musí na jedné straně investovat do vlastní modernizace, do infrastruktury, do škol atd., a na druhé plnit rozpočtová kritéria účasti v jednotné evropské měně, je otázkou. Na valorizaci dávek, důchodů a platů musí někde brát, nejlépe jako chytrá horákyně tak, aby nikde neubylo. Zvýšením daní, nebo přenesením zátěže na podnikatele (nemocenská), jen sníží jejich zápal a konkurenceschopnost, které budou náramně potřebovat.
Podnikatelé by totiž měli očekávat příliv další konkurence a postupnou ztrátu schopnosti vyrábět lacino. Do ČR přijde ještě více konkurentů, jak z řad malých a středních firem, tak i nadnárodních řetězců a úroveň našich platů i cen se (ať již inflací nebo posilováním měny) přiblíží průměru EU. Konkurenceschopní a technologicky vyspělí výrobci využijí svobod evropského trhu a své menší podíly na domácím trhu vyrovnají větší přítomností na trzích v cizině. Málo produktivní firmy stojící na laciné práci, bez vlastního know-how na začátku, vlastní značky a zákazníka na konci, se buď zcela změní, nebo zaniknou. Zahraniční investoři u nás buď najdou vzdělané a výkonné zaměstnance, nebo jen počkají, až se jim na jednoduchou práci přestaneme vyplácet a půjdou dál.
Dokážeme-li vypěstovat kvalitní zaměstnance a silné podnikatele, staneme se v EU vyspělou členskou zemí. Pokud stát (i s využitím evropských předpisů) dále „podusí“ české podnikání, bude však dopřávat zahraničním investorům a začne kvalitně vzdělávat jejich pracovní sílu, staneme se zemí spokojených zaměstnanců a živnostníků. Jestliže se vlastní leností a chybami politiků neprosadíme ani v evropském podnikání, ani na trhu dobře placené kvalifikované práce, staneme se zemí nezaměstnaných a emigrantů, dokud s tím marněním evropských šancí nepřestaneme.
Členství v EU je v souhrnu svých dopadů balíkem obecných i specifických šancí a výzev pro každého z nás. Tomu, aby při jejich zvládání co nejlépe obstáli čeští podnikatelé, jsou věnovány další části tohoto textu.