Tvrdé jádro lidských práv z celosvětového pohledu je velice omezené, podle mezinárodních úmluv o lidských právech i vnitrostátních demokratických katalogů lidských práv mezi ně patří právo na život, právo nebýt mučen ani podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení, právo nebýt držen v otroctví ani v nevolnictví, právo na zákaz retroaktivity trestního práva. Tato čtyři práva vytváří minimální standard lidských práv, lze je uplatnit vůči komukoli, kdykoli a kdekoli. Tato práva patří mezi „elementární ohledy lidskosti a … vyplývají z obecných zásad humanitárního práva“, „jsou společným dědictvím lidstva“ a jako takové je není možno derogovat. Všechna ostatní lidská práva jsou nějak a za nějakých okolností omezitelná či derogovatelná. Jedním z omezení vlastnického práva je právě oprávnění státu zdaňovat.
Omezení přiznaných práv pramení obecně z nezbytnosti chránit veřejný pořádek a nezbytnosti ochrany proti zneužití práv. Zásah státu do přiznaného základního práva je však možný pouze za podmínek připuštěných katalogem práv, zásah musí být stanoven zákonem, musí směřovat k legitimnímu cíli, musí být nezbytný v demokratické společnosti. Pro případ omezení vlastnického práva zdaněním je třeba si uvědomit, že v tomto případě je stát omezen ve zdanění pohledem na základní práva jako na měřítko a mez zásahů státní moci. Předchozí kapitoly této práce se zabývaly omezením práva zdaňovat stát zejména z pohledu ochrany rovnosti a ochrany vlastnického práva.
V průběhu celé podnikatelské činnosti se společnosti dostávají do velkého množství závazků, které jsou nuceny dotáhnout až do jejich konce. Množství firem se vypořádává s nimi samovolně, avšak existuje také mnoho firem, jejichž daná situace dožene až k úmyslu likvidace sro. Při takových úvahách je již třeba kontaktování odborníků, kteří se danou problematikou specializují a jsou v ní celkově zainteresován.