Kromě výdajů, které státním financím uložil zákon, existují i další položky výdajové strany státního rozpočtu, jež se staly závazkem státu a které musí plnit. Jde o tzv. ostatní mandatorní výdaje. Patří k nim například státní podpora hypotečního úvěrování, která měla přispět k rozhýbání trhu s byty a podpořit vlastnické bydlení. Rovněž transfery peněz mezinárodním organizacím (platby Mezinárodnímu měnovému fondu, Světové bance, česko-německému Fondu budoucnosti) plynou ze smluvních závazků České republiky. V současné době však tvoří objemově největší položku mandatorních výdajů plynoucích ze smluvních závazků státní záruky. Ostatní mandatorní výdaje jsou sice objemově daleko menší než zákonné mandatorní výdaje, ale jejich dynamika je velmi vysoká a dá se očekávat, že vzhledem ke struktuře položek tomu tak bude i v budoucnu. Proti roku 1995 vzrostly téměř pětkrát. Ve srovnání se zákonnými mandatorními výdaji je jejich objem přibližně desetinový.
Výdaje státu především na mzdy pracovníků rozpočtových a příspěvkových organizací jsou významnou položkou výdajové strany státního rozpočtu. Přestože jejich výplata není daná zákonem ani jinou právní formou, je zřejmé, že jsou ze své povahy nezbytným nákladem na veřejné služby a správu státu. Kromě nejvýznamnější položky mezd a platů v rozpočtové a příspěvkové sféře patří do quasi mandatorních výdajů státu také výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti a kapitola ministerstva obrany (bez sociálních dávek). Od roku 2001 se staly součástí quasi mandatorních výdajů také investiční pobídky (dotace na daňovou povinnost), jejichž objem relativně rychle narůstá.
Prudký růst podílu mandatorních výdajů na celkových příjmech či výdajích rozpočtu je markantní i v tak krátkém časovém horizontu, jako je posledních deset let. Jestliže v roce 1995 činil jejich podíl na příjmech státního rozpočtu 44 %, rozpočet na rok 2003 počítal už se 62,1 %. Návrh státního rozpočtu na rok 2004 uvažoval se snížením jejich podílu na příjmech, a sice na 61,8 %. Přes tuto nepatrnou úpravu stouply během posledních deseti let mandatorní výdaje vyplývající ze zákona z hodnoty 184,5 mld. korun, jíž dosahovaly v roce 1995, na 426,6 mld. korun v roce 2003.
Výplata dávek důchodového pojištění jako jednoznačně nejvyšší položka zákonných mandatorních výdajů vzrostla ze 109,8 mld. korun v roce 1995 na 232,4 mld. v roce 2004. Výplata důchodů tak rostla v období 1995 až 2004 průměrným ročním tempem 8,7 %. Dávky státní sociální podpory jako druhé největší položky zákonných mandatorních výdajů stoupaly v období 1996 až 2004 v průměru o 3,1 % z 26,7 mld. na 35,1 mld. korun. Nemocenské dávky stoupaly ročně v průměru o 6,2 % (z 18,1 mld. v roce 1995 na 31,2 mld. v roce 2004).
Podíl quasi mandatorní výdajů
Podíl quasi mandatorní výdajů na celkových výdajích rozpočtu v průběhu let 1995 až 2004 sice zůstává zhruba zachován, mírně však rostl jejich podíl na celkových rozpočtových příjmech z 22,7 % na téměř 27 %. Quasi mandastorní výdaje si zhruba udržely svůj podíl na celkových výdajích rozpočtu i přesto, že armáda (kapitola Ministerstva obrany) zvýšila za léta 1995 až 2003 své výdaje o 75 % (z 25,9 mld. v roce 1995 na 47 mld. v roce 2003, resp. 45,2 mld. pro rok 2004) a objem mezd pracovníků rozpočtové a příspěvkové sféry stoupl nominálně během uvedeného období o 81 % (ze 73,2 mld. korun v roce 1995 na 132,4 mld. v roce 2004).
Zatímco v roce 1995 byl i díky lepším proporcím příjmové a výdajové strany rozpočtu podíl mandatorních výdajů spolu s quasi mandatorními výdaji přibližně stejný (činil zhruba dvě třetiny příjmů či výdajů), v průběhu času docházelo ke zhoršování, které vyvrcholilo v roce 2003 – mandatorní výdaje spolu s quasi mandatorními výdaji dosáhly téměř čtyř pětin celkových výdajů státního rozpočtu České republiky a spotřebovaly téměř devět desetin jeho příjmů.
Za období posledních deseti let se objem pouze samotných mandatorních výdajů, tj. jak zákonných, tak i těch, které vyplývají z jiných právních norem či smluvních závazků, zvýšil 2,4krát (vztaženo k číslu návrhu rozpočtu na rok 2004), jejich úhrn spolu s quasi mandatorními výdaji stoupl za období 1995 – 2004 přibližně 2,2krát.
Z ekonomických analýz a prognóz vyplývá, že pokud by tempo růstu mandatorních, resp. součtu mandatorních i quasi mandatorní výdajů, pokračovalo stejně jako v letech 1995 až 2004, tzn. bez reformy veřejných financí a rekonstrukcí v penzijní sféře a zdravotnictví, přesáhly by v roce 2008 zákonné mandatorní výdaje 531 mld. a sociální transfery by dosáhly téměř 419 mld. korun. Stouply by tak na 260 % výchozí úrovně roku 1995. Mandatorní výdaje jsou obrovskou zátěží vládních výdajů. Jestliže z pohledu veřejných rozpočtů byly ještě donedávna jako největší břemeno vnímány transformační náklady české ekonomiky spojené především s akcemi směřujícími k zabránění kolapsu bankovního systému (náklady spojené s očistou bankovních portfolií, pádů a nucených fúzí bank jsou odhadovány na tři čtvrtě bilionu korun), lze vývoj mandatorních výdajů státního rozpočtu pokládat za riziko ještě explozivnější, zejména z pohledu budoucích perspektiv. Ztráta České konsolidační agentury jako subjektu spravujícího špatné pohledávky bude totiž v průběhu času umořována, avšak klíčové položky mandatorních výdajů, to znamená sociální transfery a z nich zejména dávky důchodového pojištění, budou v průběhu doby díky demografickému vývoji klást stále vyšší nároky na výdaje státu.
Následující tabulka znázorňuje vývoj mandatorních výdajů od roku 1995. Z tabulky vyplývá, že se mandatorní výdaje od roku 1995 do roku 2003 více než zdvojnásobily a podíl na celkových výdajech se zvýšil ze 44,8% v roce 1995 až na 52% v roce 2003. Z tabulky je patrná i ta skutečnost, že výdaje do určitých oblastí se za toto období zněkolikanásobily. Tak například výdaje na dluhovou službu zaznamenaly největší nárůst, když se od roku 1995 zvětšily skoro desetkrát a staly se tak poměrně značnou zátěží státního rozpočtu. Více než dvojnásobně se zvýšily dávky důchodového pojištění, které představují jednoznačně největší zátěž státního rozpočtu. Z výdajů, které vyplývají z jiných právních norem, zaznamenaly obrovský nárůst státní podpory hypotečního úvěrování a z výdajů vyplývajících ze smluvních závazků, státní záruky a negarantované úvěry. Z tabulky vyplývá i fakt, že se objem mandatorních výdajů zvyšoval o výdaje vyplývající z nových zákonů, jak tomu bylo např. u jednorázových částek účastníkům národního odboje podle zákona č. 261/2001 Sb.