Daň a poplatek
V souvislosti s definicí daně se objevuje problém rozlišení daně a poplatku, jak jsou oba tyto pojmy použity ústavodárcem v čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
Podle ekonoma Širokého je daň povinná zákonem předem stanovená částka, kterou se odčerpává na nenávratném principu část nominálního důchodu ekonomickému subjektu, oproti tomu je poplatek peněžním ekvivalentem za služby poskytované veřejným sektorem a je účelový dobrovolný, nepravidelný a návratný ve smyslu obdržení protihodnoty ve formě veřejné služby. Obdobné rozlišení je možno spatřovat i ve výše uvedených definicích daní Háchy, Žáka, Bakeše i Hendrycha.
Daně i poplatky jsou tedy nástrojem, jímž stát získává svůj rozpočtový příjem. Zatímco daně jsou většinou platby neekvivalentní, ze které není poskytovaná přímá protihodnota a které mívají spíše periodický charakter, jsou poplatky většinou vybírány jednorázově, a to v souvislosti s nějakým protiplněním ze strany státu či samosprávy. Český právní řád v současnosti nedisponuje žádným výčtovým zákonem, který by popisoval soustavu daní v ČR – zákon č. 212/1992 Sb., o soustavě daní, který tak činil, byl zrušen jednou z novel zákona o spotřební dani. Doufejme, že takovýto postup není nakročením k zavedení nějakých daní dalších či definitivní opuštění úvah o dani k ochraně životního prostředí, která byla tímto zákonem jmenována. V současnosti jsou v ČR tyto daně: daň z příjmů, daň z přidané hodnoty, spotřební daň, silniční daň, daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí, daň z nemovitostí. Daň dědická, darovací i z převodu nemovitostí mívala dříve charakter poplatku, vybíraného knihujícím místem či notářem. Nyní jsou tyto převody majetku zatíženy daní a současně i správním poplatkem za zaknihování (převod nemovitostí) a odměnou notáři (dědictví, sepis či ověření podpisů u smluv o převodech nemovitostí).
Během celého podnikání se můžeme setkat s množstvím nečekaných okolností, které mohou v konečném důsledku vézt až k rozhodnutí o likvidováni sro. Takové rozhodnutí není však pro množství podnikatelů lehké, protože si s ním nedokážou poradit sami a proto je vhodným řešením kontaktovat zkušených lidí, kteří se v daném oboru nacházejí.
Právni řád
Náš právní řád pak zná soudní poplatky dle zákona č. 549/1991 Sb., správní poplatky dle zákona č. 634/2004 Sb., rozhlasové a televizní poplatky dle zákona č. 252/1994 Sb. Mírně nesystémově se můžeme setkat se speciální úpravou např. u udržovacích poplatků za patenty, avšak tyto je možno zahrnout mezi poplatky správní. Problematičtější v rámci definice daně a poplatku je zákon o místních poplatcích č. 565/1990 Sb., který umožňuje místním samosprávám jako zdroj jejich příjmů vybírat poplatky, a to poplatek ze psů, poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, poplatek za užívání veřejného prostranství, poplatek ze vstupného, poplatek z ubytovací kapacity, poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst, poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj, poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, a poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace. Některé z těchto místních poplatků mají definičně spíše charakter daní, poslední z uvedených jsou spíše spojeny s majetkovými právy obcí (připojení na vodovod). Na základě pozitivněprávní úpravy lze tedy konstatovat, že jakýkoli zákonem stanovený příjem do obecního rozpočtu, stanovovaný obcí v souladu se zákonem, je nazýván místním poplatkem.