V rámci stávajícího systému vykonávají státní dozorovou činnost nad realitními zprostředkovateli především příslušné živnostenské úřady, které sledují, zda a jak jsou plněny povinnosti stanovené živnostenským zákonem.
Dále je prováděna kontrola např. finančními úřady (kompetence na základě § 10 odst. 2, zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů), a to především z hlediska dodržování daňových povinností.
Kontrolní orgán
V rámci kontrolních orgánů dále působí např. Státní úřad inspekce práce a jeho oblastní inspektoráty na základě zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, které se zaměřují na kontrolu a dodržování povinností plynoucích z pracovněprávních předpisů včetně předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. V odůvodněných případech mohou orgány inspekce práce ukládat pokuty za spáchání přestupku nebo správního deliktu.
Dále kontrolu provádí například Česká obchodní inspekce, která se zaměřuje v souvislosti s poskytováním realitních služeb především na ochranu práv spotřebitelů (zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů), kdy se často řeší především otázka používání nekalých obchodních praktik při sjednávání smluv o zprostředkování.
Vzhledem k tomu, že chybí právní předpis, který by upravoval podmínky pro výkon činnosti realitního zprostředkovatele, neexistuje ani dozorový orgán, který by měl problematiku realitního zprostředkování přímo v gesci. Spotřebitelé se tak mohou v dílčích záležitostech obrátit na některou z uvedených institucí (např. v případě nekalých obchodních praktik na Českou obchodní inspekci). V případě vzniku škody nemají velmi často jinou možnost, než se obrátit se svými nároky na soud, což je proces zdlouhavý, mnohdy nákladný a nadbytečně zatěžující státní rozpočet.