K objasnění, co znamená právo na dobrou správu, přijal Evropský parlament v roce 2001 usnesení, kterým schválil Kodex řádné správní praxe. Kodex je závazný pro všechny instituce a orgány, jejich správy a úředníky EU (v úředním žargonu „total intramural staff“) ve vztahu k veřejnosti (článek 1 Kodexu). Evropský parlament spolu s Kodexem přijal také usnesení, kterým vyzval Evropského ombudsmana, aby se Kodexem řídil při posuzování špatné správy a byl tím dodržen článek 41 Charty. Na návrh Evropského parlamentu má Rada Evropské unie začlenit Kodex do nařízení, které by zdůraznilo závaznost Kodexu pro instituce a orgány Evropské unie.
Kodex je členěn do šesti částí. První část shrnuje obecné správní zásady a principy dobré správy. V druhé části jsou upravena pravidla úřední objektivity a nestrannosti. Obecné procesní zásady jsou upraveny v části třetí. Čtvrtá část upravuje požadavky na otevřenost a průhlednost úřední činnosti institucí Evropské unie. Pátá část upravuje ochranu osobních údajů a důvěrných informací. Možnost stížností na porušení předešlých ustanovení upravuje část šestá, kdy připomíná možnost stěžovat si Evropskému ombudsmanovi.
Kodex v článku 2 a 3 vymezuje Kodex osobní a věcný rozsah své působnosti. Osobní působnost se vztahuje na všechny úředníky a pracovníky, pro něž je závazný Služební řád a Podmínky pracovního vztahu jiných pracovníků. Věcná působnost se uplatní na veškeré vztahy mezi institucemi EU a veřejností.
Při podrobném pohledu na jednotlivá ustanovení o obecných zásadách dobré správy zjistíme, že Kodex řádné správní praxe obsahuje velmi ucelený katalog principů dobré správy. Kodex začíná zásadou zákonnosti, která je klíčová, vzhledem k ostatním ustanovením. Článek 5 upravuje zásadu neuplatňování diskriminace především povinností dodržování zásady rovnosti zacházení. V kvalitativně podobných případech má úředník postupovat obdobným způsobem a jakékoli rozdíly je nutno objektivně vysvětlit. Odstavec tři (5. článku) vyjmenovává diskriminační důvody.312 V čl. 10 odst. 1 klade na úředníka požadavek chování, jenž je v souladu s oprávněným očekáváním, porušení tohoto požadavku může signalizovat případ diskriminace.
Článek 6 a 7
Článek 6 a 7 upravuje přiměřenost opatření a zákaz zneužití pravomoci. Podle článku 6, odstavec 2 Kodexu je důležité zachovat „spravedlivou rovnováhu mezi zájmy soukromých osob a obecným veřejným zájmem.“ Ideálem ve vztahu mezi veřejným zájmem a zájmem jedince je spravedlivá rovnováha, kterou zajišťují principy dobré správy. Toto ustanovení připomíná požadavek Evropského soudu pro lidská práva, aby zásahy do základních práv a svobod byly činěny v míře nezbytné v demokratické společnosti. Kodex dále zakazuje svévolné a preferenční zacházení, neboť vychází ze zásady nestrannosti, nezávislosti a objektivnosti. Při rozhodování musí úředník vycházet pouze z relevantních okolností a vylučuje použití irelevantní prvky. Velmi zásadní pro definování dobré správy je článek 11, který stanoví, že „úředník jedná nestranně, spravedlivě a rozumně“. V rozhodování úředníka je důležitá i přiměřenost a objektivnost (články 6 a 9), jeho jednání musí být zdvořilé, korektní a musí být dostupný, úředník musí být občanům nápomocen a musí úplně zodpovědět jejich dotazy. Pokud dojde k chybě úředníka, která je způsobilá nepříznivě ovlivnit práva nebo zájmy dotčené osoby, úředník se musí omluvit a vyvinout snahu uvést věci do pořádku, rovněž musí dotčenou osobu informovat o možnosti odvolat se proti rozhodnutí. Velmi důležitý pro dobrou správu je i přístup k informacím, úředník musí tedy poskytnou informace jasně a srozumitelně, přičemž musí dbát na ochranu osobních údajů.
Součástí dobrého působení Kodexu řádné správní praxe je i to, aby byl publikován a aby s ním byly seznámeny dotčené úřady i osoby, a to jak na úrovni evropské, tak i české.