Daň jako stimulace žádoucího chování a jako zdroj financování státu

Prvotní účel

Prvotním účelem daní je financování státu, druhotně však státní moc prostřednictvím daní začala ovlivňovat žádoucí hodnoty či chování poplatníků. Již při stanovení daňové soustavy bylo na místě rozhodnout, které ekonomické hodnoty budou zdaněny – výnos z práce, zisk, majetek nebo výnos z něj, obrat při obchodu, vytvoření přidané hodnoty, převoz zboží přes hranici, prodej nějakého zboží, obchodování s nějakým zbožím apod. a v jakém rozsahu.

Ekonomové od samého počátku uvažovali, které formy zdanění budou nejefektivnější a následně i pro fungování ekonomiky nejméně zatěžující. Stát rovněž určité skupiny osob zatěžoval daní více a jiné méně. Následně pak zákonodárci dospěli i k tomu, že určité chování je třeba daňově více zvýhodnit, jiné zase daňově penalizovat.

O daních jako stimulaci určitého chování, respektive o jejich funkci alokační (resp. stimulační či intervenční) je podrobněji pojednáno v kapitolách Daně jako stimulace žádoucího chování i podmínka realizace lidských práv a Daně a právo na příznivé životní prostředí.

Každý podnikatel v průběhu své činnosti se snaží o dosahování co nejlepších výsledků, které jeho firmu dostávají do různých závazků. Pokud už je ale jejich množství natolik velké, že už není jiného východiska, vhodně zvolenou strategií je v takovém případě zvolit likvidaci sro. Jedná se však o komplikovanejší proces se kterým umí pomoci jen odborníci.