Mandatorní výdaje povinné ze zákona
Dávky důchodového pojištění (zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění) – vyplácené důchody se zvyšují v závislosti na růstu úhrnného indexu spotřebitelských cen za domácnosti celkem a na růstu indexu reálné mzdy. Zvýšení důchodu stanoví vláda nařízením souladu s podmínkami stanovenými zákonem. Právě tyto dávky představují největší zátěž pro státní rozpočet České republiky. Pro ozdravení důchodového systému, který by již nezatěžoval takovou vahou státní rozpočet, je nutná jeho reforma. Dle mého názoru by se důchodový systém měl ubírat cestou, která by se měla více zaměřit na podporu financování tohoto systému ne státem, ale soukromými osobami, ať už formou dobrovolného připojištění nebo připojištění povinného. Tím by se ulehčilo státnímu rozpočtu, který by získané prostředky mohl investovat jinde. Problémem je, že v České republice neexistuje důvěra v instituce, které by spravovaly toto dobrovolné připojištění, neboť řada těchto institucí, které u nás v minulosti působily, zkrachovala.
- Dávky nemocenského pojištění (zákon č. 54/1956 Sb. o nemocenském pojištění zaměstnanců)
- Státní sociální podpora (zákon č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře) podle tohoto zákona se poskytují: přídavek na dítě, sociální příspěvek, porodné, rodičovský příspěvek a další.
Politika zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti) – stát se podílí zejména na hmotném zabezpečení v nezaměstnanosti a na dalších výdajích souvisejících s výplatou podpory v nezaměstnanosti. Výše hmotného zabezpečení se stanoví na základě průměrného měsíčního čistého výdělku, kterého uchazeč o zaměstnání dosáhl ve svém posledním zaměstnání. Uchazeči o zaměstnání, který nastoupil rekvalifikaci, se stanoví po dobu rekvalifikace hmotné zabezpečení 60% ve výši průměrného měsíčního čistého výdělku, kterého dosáhl ve svém posledním zaměstnání. I zde by bylo možné snížit výdaje státního rozpočtu . Především se domnívám, že při podporách v nezaměstnanosti by jejich výše nemusela být vázána na dosavadní příjem nezaměstnaného. Totéž platí i pro podporu při rekvalifikaci, která by nemusela dosahovat takové výše. Obě tyto podpory by mohly být srovnatelné s životním minimem, tím by se dosáhlo značných úspor. V této oblasti by se stát měl spíše zaměřit na podporu podnikání (formou snížení daní z příjmu), která by přinesla mnohem větší pozitiva v podobě více pracovních míst, tedy méně nezaměstnaných.
- Výdaje na dluhovou službu (zákon č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech) – z tabulky, kterou jsem uvedl na straně 68 jednoznačně vyplývá, že výdaje na dluhovou službu byly nejdynamičtějším výdajem ve sféře mandatorních výdajů. Dá se očekávat, že tyto výdaje bez patřičných zásahů budou dále narůstat. Bylo by tedy v zájmu České republiky vhodné, aby se vláda zaměřila na efektivní řešení úhrady dluhu.
Ostatní mandatorní výdaje – výdaje vyplývající z jiných právních
- Státní podpora hypotečního úvěrování (nařízení vlády č. 244/1995 Sb.)
- Vyplácení jednorázové náhrady ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem (nařízení vlády č. 165/1997 Sb. o vyplácení jednorázové náhrady ke zmírnění některých křivd, způsobených komunistickým režimem) – jednorázová náhrada se stanoví ve výši 625,- Kč za každý započatý měsíc vazby, výkonu trestu odnětí svobody, doby trávené v táboře nucených prací apod.
- výdaje vyplývající ze smluvních závazků státu
- Státní záruky (zákon č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech) – jedná se o závazky státu ve formě záruk za bankovní úvěry poskytnuté podnikatelským subjektům. Výdajem státu jsou úhrady úroků a jistin těchto zaručených úvěrů v případě, kdy dlužník neplní své závazky vůči věřitelské bance. Záruky je možné poskytnou od oku 2001 jen na základě zvláštního zákona.
- Transfery mezinárodním organizacím – jedná se o výdaje určené na krytí závazků státu, které mají formu příspěvků mezinárodním organizacím, ve kterých je Česká republika členem.