Pojem deficit
Deficit znamená schodek, převahu výdajů nad příjmy, pasiv nad aktivy, respektive potřeb nad zdroji. Jde o výraz nerovnováhy bilance.
V nejobecnější rovině lze rozpočtový deficit (saldo) charakterizovat jako nesoulad mezi rozpočtovými příjmy a výdaji. Jestliže v určitém rozpočtovém období objem veřejných výdajů převyšuje objem veřejných příjmů, vzniká rozpočtový deficit. Převyšuje-li naopak objem příjmů výdaje, vzniká rozpočtový přebytek.
Typologie rozpočtových deficitů
Z hlediska času je možno rozlišovat schodek před zahájením rozpočtového období (plánovaný), v jeho průběhu (průběžný) a po jeho skončení (konečný). Deficit vládního návrhu státního rozpočtu schválené parlamentem představuje určitý předpoklad, záměr. Vyjadřuje vládní představu o vývoji rozpočtového hospodaření v budoucím roce (vždy kombinuje aktivní vládní fiskální záměr a odhad působení nezávislých vnějších vlivů). V průběhu roku dochází běžně ke vzniku salda i při vyrovnaném návrhu státního rozpočtu vzhledem k tomu, že tok rozpočtových příjmů i výdajů podléhá sezónním nepravidelnostem. Zásadní význam má saldo na konci rozpočtového roku, kdy odráží skutečný výsledek rozpočtem realizovaných peněžních pohybů během rozpočtového období. Při posuzování fiskální politiky a transparentnosti veřejných financí jsou důležité všechny tři uvedené deficity. O co více se plánovaný deficit shoduje s průběžným a posléze s konečným, tím více můžeme hodnotit fiskální hospodaření jako transparentní. Jiné členění rozděluje deficit na celkový a primární státního rozpočtu. K rozdílu mezi těmito typy nám může posloužit jednoduchá rovnice.
Primární deficit je výsledkem hospodaření v daném rozpočtovém období, zatímco celkový deficit v sobě ještě zahrnuje úroky z veřejného dluhu. Význam tohoto rozlišování je prostý. Umožňuje analyzovat a hodnotit rozpočtovou politiku konkrétní vlády v konkrétním rozpočtovém období. Ne vždy musí být celkový deficit chtěný. Může nastat situace, kdy úroky z veřejného dluhu dosahují takové výše, že i když vláda hospodaří s primárním přebytkem, celkově skončí v deficitu. Úroky představují pasivní složku celkového schodku rozpočtu a nemusí být zapříčiněny politikou současné vlády. Dalším důvodem pro toto rozlišení jsou důvody vyplývající z povinností členů Evropské unie, kteří se chtějí připojit k měnové unii, tzv. Konvergenční kritéria (viz další kapitoly), která se vztahují pouze k primárnímu deficitu.
Následné dělení je založeno na propojení deficitů podle způsobu vzniku deficitu a podle způsobu jeho krytí. Jako způsoby vzniku budeme brát zvýšení rozpočtových výdajů (typ AX) a snížení daní (typ BX). Způsoby krytí jsou emise peněz (typ XA), dluhové krytí (typ XB) a úbytkem objemu státních aktiv (typ XC). Propojením jednotlivých typů podle způsobu vzniku a krytí získáme šest základních typů deficitu státního rozpočtu. Poslední mnou uváděné dělení, jenž je svým významem asi nejdůležitější, zavádí současná ekonomická teorie. Ta rozlišuje rozpočty a tedy i případné deficity státního rozpočtu na strukturální a cyklické rozpočty (deficity).
Rozpočty
Část rozpočtu je strukturální (aktivní), určovaná opatřeními hospodářské politiky s volností rozhodování jako například stanovení daňových sazeb, příspěvků na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nebo výše výdajů na obranu státu. Avšak znepokojivě velká část rozpočtu je cyklická (pasivní), určovaná pasivně stavem hospodářského cyklu, to je výší národního důchodu a produktu. Aby ekonomové toto rozlišování vyjasnili, vymezují strukturální a cyklický.
Deficity
V návaznosti na členění rozpočtů, dělí teorie deficity na strukturální a cyklický. Toto rozlišování vychází z odlišného rozpočtového a fiskálního významu rozpočtového deficitu. Rozpočtově (tzn. úzce z hlediska finančního) vznik deficitu znamená, že určitý subjekt (u státního rozpočtu stát) utrácí v rozpočtovém roce více, než v něm chce nebo dokáže získat příjmů. Rozpočtově je deficit známkou špatného vládního finančního hospodaření. Fiskálně je deficit státního rozpočtu známkou expanzivní fiskální politiky vlády, projevem vládního záměru oživit ekonomiku. Z rozpočtového hlediska je tedy deficit rozpočtu vždy hodnocen jako nepříznivý jev, Z fiskálního hlediska může být cenou za vyřešení prioritních makroekonomických problémů.
Podnikatelská činnost není zrovna nejlehčím druhem výdělečné činnosti v současnosti a během podnikání může nastat množství nepříjemných okolností, které v konečném důsledku vedou až k likvidované sro. Tento bod je nejvhodnější konzultovat s odborníky, kteří se danou problematikou zabývají.