Jak už to ve společnosti bývá zvykem, i v otázce deficitu státního rozpočtu se utvořily dva tábory. Jedni (zastánci) rozpočtový deficit obhajují, zatímco druzí (odpůrci) o jeho výhodnosti silně pochybují.
V diskuzích o oprávněnosti a smysluplnosti deficitu státního rozpočtu se vyskytují odlišné názory. Největší spory se vedou ohledně problému výhodnosti zadlužování státu. Zatímco zastánci tvrdí, že při zadlužování (domácím i zahraničním) jde o normální úvěr, jehož smyslem je získání, tedy zvětšení finančních zdrojů pro veřejné statky, odpůrci se tomu brání s poukazem na to, že pouzezahraniční zadlužování může zvětšit výrobní zdroje. Připustíme-li výhodnost zahraničního zadlužování, spočívajícího v získání většího počtu veřejných či soukromých statků, vyvstává zde další protiargument zdůrazňující tu skutečnost, že dluh bude v budoucnosti splácet země svým exportem.
Diskuze kolem deficitu
Diskuze kolem deficitu státního rozpočtu se však dnes jen málo spojují s otázkou zahraničního dluhu. Spíše se uvažuje o daleko obvyklejším způsobu, jakým vlády svůj deficit financují, totiž půjčkami od domácího soukromého sektoru. A zde právě odpůrci celkem oprávněně tvrdí, že nedochází ke zvětšení výrobních zdrojů, a proto nemůže ani dojít k celkovému rozmnožení statků.
S tímto argumentem souhlasím i já, protože když si vlády půjčují od soukromého sektoru, pouze se tím přesouvají zdroje ze soukromého sektoru do rukou vlády. Vláda snažící se financovat svůj deficit půjčkami, přichází na kapitálové trhy, kde nabízením státních obligací soutěží se soukromými firmami o úvěrové zdroje. Prodá-li své obligace, odčerpá do svých rukou zdroje, které by jinak zůstaly k dispozici pro soukromý sektor. Více veřejných statků je tak získáno na úkor statků soukromých. Ve skutečnosti to vypadá, jako že vláda obyvatelstvu nic nebere, ona si od něj pouze půjčuje. Jedná se však iluzi. Půjčíme-li totiž vládě odpíráme tím půjčku soukromým osobám a přicházíme tím o zboží a služby, které by tyto firmy mohly za pomoci našich půjček vyrobit. Když si vláda od obyvatel půjčuje, je to stejné, jako když nás zdaňuje. V obou případech jí občan dává k dispozici zdroje soukromého sektoru a vzdává se části soukromých statků. Dále uvádím přehled nejčastěji používaných argumentů k danému problému.
Argumenty pro:
- nevyužité úspory odčerpané deficitním financováním vládních výdajů lze použít ke stimulaci ekonomiky. Řada vládních výdajů slouží k financování investic nezbytných k produkci veřejných statků, růst vládních nákupů a transferových výdajů vlády vede ke zvýšení soukromých spotřebních a investičních výdajů
- státní dluhopisy a další cenné papíry, vydávané k pokrytí státního rozpočtového deficitu, poskytují veřejnosti zajímavé investiční příležitosti: obligace a další cenné papíry, které stát vydává, zaručují návratnost jistiny i úrokové platby a nabízejí tak soukromým investorům, individuálním a institucionálním, bezpečný způsob jak investovat své přebytečné peněžní prostředky
- je-li příčinou rozpočtového deficitu snížení daní, především daní podnikových, lze očekávat, že firmy použijí vzniklé daňové úspory k investicím, a tak posílí svou produktivitu a hospodářský růst. Přestože z krátkodobého hlediska povede pokles daní k růstu rozpočtového deficitu, zvýšené příjmy vytvořené rostoucí produktivitou povedou v delším období k vyšším daňovým příjmům státu.
Argumenty proti:
- úrokové platby ze státního dluhu tvoří vysokou a rostoucí část výdajů státního rozpočtu. Pokračující rozpočtové deficity tyto platby dále zvyšují a samy o sobě tak zakládají budoucí rozpočtové deficity, případně zvyšují míru zdanění
- rozpočtové deficity vedou k vyšším úrokovým sazbám. K uhrazení rozpočtových deficitů si stát půjčuje, a to ze stejných zdrojů, ze kterých si půjčují podniky: od bank, případně velkých korporací, zahraničních věřitelů apod. Státní výpůjčky zvyšující poptávku po peněžních fondech a s ní i cenu peněz tak zvyšují úrokové náklady firem. Vyšší úrokové sazby podnikům rovněž ztěžují možnost půjčovat si peněžní prostředky nutné k nákupu nových strojů a zařízení, což vede k poklesu objemu produkce a vyšším cenám. Dochází-li v důsledku vyšších úrokových sazeb k poklesu investic, vytváří ekonomika i méně pracovních míst
- není-li centrální banka nezávislá na vládě, může vláda ke splácení svých dluhů peníze rovněž vytisknout. Tento postup zvyšuje peněžní nabídku, aniž by zvyšoval množství zboží a služeb, a proto má za následek inflační spirálu
- rozpočtové deficity ovlivňují hodnotu národních měn. Tím, že deficity zvyšují úrokové sazby, vytvářejí investiční příležitosti pro zahraniční investory, kteří se mohou rozhodnout uložit své prostředky za výhodnějších podmínek do bank i cenných papírů, zvyšuje její hodnotu ve vztahu k ostatním měnám, tj. výši jejího devizového kurzu. Tato skutečnost má za následek, že zahraniční zboží se na domácím trhu stává lacinější, zatímco domácí zboží je na zahraničních trzích dražší, což může vést ke vzniku deficitu obchodní bilance: rozpočtový deficit a deficit obchodní bilance tak mohou být vzájemně spjaty. (V situacích fixních měnových kurzů je centrální banka povinna reagovat na rostoucí poptávku po domácí měně prováděním kurzových intervencí: v případě, kdy v důsledku růstu úrokové sazby vzniká na trhu tlak na zhodnocení kurzu domácí měny, musí centrální banka zahraniční měnu nakupovat za menu domácí)
- efektivnost diskrečních opatření fiskální politiky mohou narušovat časová zpoždění. Zpožděný dopad fiskální expanze přijaté v období recese, dostavující se v podmínkách konjunktury, může působit destabilizačně(přispívat k růstu inflace).
Mám-li se přiklonit k jedné z uvedených stran, přikláním se spíše k odpůrcům schodku, protože deficit státního rozpočtu, kromě případu kdy funguje jako stimulátor ekonomického růstu, sebou přináší spíše negativní důsledky a to na poměrně dlouhou dobu. Jedním z vážných problémů, které jsou následkem deficitu, je stále se zvětšující tlak na státní rozpočet tím, jak se neustále zvyšuje veřejný dluh. S tím jak roste veřejný dluh, rostou úroky a tím i rostou náklady na jeho umořování. Na úhradu veřejného dluhu, je tak vynakládáno stále větší množství veřejných výdajů, tím se samozřejmě omezuje prostor pro využití těchto výdajů v jiných oblastech, které by díky těmto finančním podporám mohli příznivě ovlivnit ekonomiku naší země.
Každé podnikání je v určitém smyslu velké riziko, protože může nastat mnoho různých situací po celou dobu. Trhy na kterých se obchoduje jsou často nevyzpytatelné a stává se, že je nutná likvidace sro. V takovém případě jsou však k dispozici různé společnosti, které se danou problematikou zabývají a jejich kontaktování je nejvhodnějším způsobem zániku a tedy i výmazu společnosti z obchodního rejstříku.