Jedním z výsledků evropské mezivládní konference, která proběhla v roce 2000 v Nice, bylo přijetí Charty základních práv Evropské unie, jak již bylo výše uvedeno. Evropská unie se v preambuli Charty přihlásila k hodnotám lidské důstojnosti, svobody, rovnosti a solidarity. Za své zásady považuje Evropská unie zásady demokracie a vlády práva. Svoji inspiraci hledali tvůrci Charty ve smlouvách, které zakládaly Evropská společenství, v ústavních tradicích členských států, v dokumentech Rady Evropy a také v judikátech Evropského soudu pro lidská práva a Evropského soudního dvora. Charta obsahuje v zatím nejrozsáhlejší podobě ucelený katalogpráv. Rozsáhlost je dána novými právy, které vyplynuly z činnosti Evropské unie. Jednotlivá práva jsou v Chartě řazena do šesti kapitol, které jsou pojmenovány společným činitelem. V Chartě tak najdeme kapitoly nazvané: Důstojnost, Svobody, Rovnost, Solidarita, Práva občanů, Spravedlnost. Sedmou kapitolu tvoří všeobecná ustanovení, která upravují působnost Charty (článek 51 vyjadřuje vázanost subsidiaritou a stanovuje působnost ustanovení Charty: „Ustanovení Charty jsou … určena institucím a orgánům Unie, jakož i členským státům, pokud aplikují právo Unie“ ). Další články sedmé kapitoly stanovují rozsah ochrany a zákaz zneužití práv.
Charta
Charta má funkci kodifikační (shromažďuje rozptýlené komunitární závazky) a funkci recepční – přebírá závazky z jiných právních systémů (Evropská úmluva).
Již v dřívějším textu zmíněný článek 41 v kapitole Práva občanů, který je nazván Právo na dobrou (řádnou) správu. Tento termín je zastřešující a skládá se z práv být slyšen, právo přístupu k dokumentům, povinnost správních orgánů odůvodňovat rozhodnutí, právo na náhradu škody, která vznikla v důsledku činnosti správního orgánu, a právo podat písemnost ve smluvním jazyce a ve stejném jazyce dostat odpověď. Povinnými z tohoto práva jsou orgány a instituce EU, které jsou povinny rozhodovat vždy nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě, oprávněnými jsou všichni. Jako vyjádření institucionalizované kontroly dobré správy je v Chartě v článku 43 upraveno právo obracet se na Evropského ombudsmana se stížností na špatnou správu v činnosti institucí EU, toto právo má každý občan či fyzická nebo právnická osoba s bydlištěm nebo sídlem na území jakéhokoli členského státu. Evropská charta zatím nemá právní závaznost a vzhledem ke komplikacím s ratifikací Smlouvy o Ústavě pro Evropu zatím není jasné, zda a za jakých okolností tuto závaznost získá, byla by zde samozřejmě možná i „implementace Charty … soudní cestou, kde však bude nezbytné vyřešit konkurenční vztah mez Evropským soudním dvorem a Evropským soudem pro lidská práva.