V České republice není u profese realitního zprostředkovatele vyžadováno dosažení určitého stupně vzdělání, rekvalifikace, složení odborné zkoušky či odpovídající doba praxe v oboru. Může jím tedy být v současné době téměř kdokoliv.
Přitom znalost legislativy související zejména s vlastnictvím a převody nemovitých věcí je jedním ze základních předpokladů pro profesionální působení realitního zprostředkovatele na trhu. Znalosti z oblasti práva jsou obzvláště v současné době zásadní, a to především s ohledem na přijetí nového kodexu občanského práva a všech souvisejících předpisů, které mají zásadní dopad na fungování současného realitního zprostředkování.
S přijetím zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se s účinností k 1. lednu 2014 zásadním způsobem změnilo postavení realitních zprostředkovatelů vůči jejich klientům. V souladu s ustanovením § 5 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, pokud se někdo veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu určité činnosti jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena a je povinen jednat s odbornou péčí, což je schopnost jednat se znalostmi a pečlivostí spojenými s určitým povoláním nebo stavem, tedy nejen v souladu s tím, co stanovují zákony, ale také v souladu s pravidly a zvyklostmi zachovávanými určitou profesní skupinou.
Smysl právní úpravy
Smyslem této právní úpravy je chránit dobrou víru třetích osob. S příslušností k určité profesi si veřejnost spojuje jistou úroveň odbornosti a kompetentnosti, což mám vliv na její rozhodování, zda využít služeb odborníka či nikoliv. Zákon spojuje s profesionalitou vyšší míru odpovědnosti, protože taková osoba má obecnou povinnost odborné péče. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k její tíži.
Obecně je problematika právních vztahů k nemovitostem velmi složitá a právě to bývá jedním z hlavních důvodů, proč se klienti obracejí právě na realitní zprostředkovatele na místo toho, aby si vše zařídili sami. Realitní zprostředkovatelé se zároveň veřejně prezentují jako odborníci v oboru a ve vztahu ke svým klientům jsou tedy v postavení odborníka dle § 5 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Kvůli neznalosti základních principů fungování realitních obchodů a technických záležitostí souvisejících s nemovitostmi jsou klienti uváděni realitními zprostředkovateli často v omyl. Mezi nejčastější hrubé neznalosti patří především:
- nedostatečná znalost způsobu převodu vlastnického práva k nemovité věci v tzv. „osobním“ či družstevním vlastnictví (převod vlastnického práva k nemovité věci a oproti tomu převod členských práv a povinností v družstvu), obdobná analogie např. u pronájmu či podnájmu bytu ve vlastnictví a tzv. družstevního bytu,
- neznalost zásad zápisu vlastnických práv na listech vlastnictví, neschopnost správně specifikovat budovy a stavby, které jsou součástí pozemku,
- neznalost základních zásad fungování katastru nemovitostí (zásady: intabulační, priority, materiální a formální publicity, dispoziční, legality),
- chybějící znalosti týkající se zápisů vlastnických práv a jejich omezení na listech vlastnictví včetně věcných břemen,
- neznalost základních pojmů týkajících se výměr nemovitostí (zastavěná plocha, podlahová plocha, obytná plocha apod.) a díky tomu podávání nepravdivých, neúplných či zavádějících informací klientům, včetně chybné prezentace nemovitostí v realitní inzerci,
- chybějící znalosti ze základů stavitelství (rozdíl mezi podlažím a patrem, typy konstrukčních systémů budov, zdící systémy z hlediska použitých materiálů, typy střech, oken apod.),
- zkreslené či zavádějící informace týkající se možností financování koupě nemovitosti (např. z hlediska možnosti zatížit nemovitou věc zástavním právem),
- chybějící znalosti o daňových povinnostech účastníků transakce a o odhadu tržní hodnoty nemovitosti či znaleckém posudku o ceně obvyklé.
Nízká odbornost realitních zprostředkovatelů významně přispívá k množství sporů, které musí řešit česká justice. Přesná statistika soudních sporů v realitní oblasti bohužel neexistuje, ale v dostupné evidenci soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a krajských soudů se v posledních letech stále častěji projednávají případy týkající se činnosti realitních kanceláří.
Při pohledu na přehled počtu pravomocných rozhodnutí krajských a okresních soudů ve věci smluv o zprostředkování, které jsou zpravidla využívány jako smluvní dokument mezi klientem a realitní kanceláří, je evidentní nárůst počtu těchto sporů, kdy ve srovnání roků 2009 a 2011 došlo k jejich téměř 2,5 násobnému navýšení. V této souvislosti je však nutné uvést, že ne všechny spory vzniklé z těchto smluv se týkají právě realitní činnosti. V roce 2011 byl počet pravomocných rozhodnutí soudu 2311.
Vzdělávací programy
Existují také vzdělávací programy vytvořené přímo samotnými realitními kancelářemi, které jsou prezentovány obvykle jako nejrůznější „realitní akademie“. Jedná se především o tzv. „franšízové řetězce“, které díky vlastnímu školícímu systému poskytují vzdělávací kurzy zejména pro vlastní realitní zprostředkovatele. V současné době však tyto aktivity nemají jednotný rámec a společný hodnotící standard. Vlastní školící systémy pro nové uchazeče o zaměstnání mají obvykle především větší kanceláře. U menších subjektů realitní zprostředkovatelé často absolvují kurzy u externích institucí nebo jsou přiřazeni k již zaběhnutým pracovníkům a po dobu zaučení absolvují veškeré procesy společně.